Byla jednou jedna Marta...

...byl jednou jeden Vojta... 

...bude jedna svatba.

Dějství 1

Já & Ty

Vojta

Vojta je mladý muž, kterému pomalu, ale velmi pomalu, táhne na 30 let. Obecně je to chlapík, který je téměř ve všech ohledech skvělý. I jeho doktor mu říká, že je to problém. Vojta o tom ví, snaží se občas udělat nějakou chybu a i v tom je váženě skvělý. 

Tento gentleman v rozpuku pochází z Prahy, značku houby měl však ve školce ve Voticích. Ve Voticích se mu celkově dařilo, z tamní základní školy nosil samé jedničky (alespoň, co si pamatuje). 

Z páté třídy přesedlal na gymnázium v Benešově, ze kterého úspěšně skrze různé soutěže utíkal. Jedna taková soutěž se mu stala osudnou. Spolu se svými kamarády se zúčastnil soutěže Navrhniprojekt, kdy prezentoval na Ministerstvu pro místní rozvoj vizi obnovy benešovského autobusového nádraží. Čekání na vyhlášení výsledků si zkrátil jízdou ve výtahu pater noster. Byl z tohoto vynálezu tak nadšený, že si řekl: "Tady chci pracovat!" No, a hádejte, kde teď Vojta pracuje...

Vysokoškolská léta strávil náš mladý ženich v Praze, Bruselu a Římě. Asi Vás tak nepřekvapí, že studoval mezinárodní vztahy...

Sportem ku zdraví, a tak náš milý Vojta rád jezdí na kole (Martu už k tomu také přivedl, že Marti?), plave, posiluje, běhá a hraje florbal. Občas se vydá na nějaký ten decentní pěší výlet (Marta už ho k tomu také přivedla, že Marti?). Kromě sportu má Vojta rád hudbu, hraje mimochodem na klarinet. No, a když jsme mluvili o tom "přivádění", tak tahle černá píšťala Vojtu přivedla do pražské hudební skupiny Rytmig. Tam - a teď dávejte pozor - chodila i ona Princezna. Tam ji poprvé potkal a měl jasno.


Marta

Marta je úplně stejně skvělá jako Vojta, jen ve skromnosti je o něco lepší. Mimo to je to lehce roztržitá matfyzačka nadšená do vyučování, pokusů a Vojty.

Pochází z Plzně, kde chodila na základní školu i pak na Církevní gymnázium. Tam získala nejen mnoho znalostí a zkušeností, ale i partu nerozlučných kamarádek a afinitu k církevnímu školství, která se projevuje tak, že učila nejprve na křesťanské ZŠ Parentes a nyní na Arcibiskupském gymnáziu. V průběhu studií si vyzkoušela žít a studovat rok na střední škole v USA v Chippewa Falls u rodiny Neffů. Od mala také chodila na výtvarku a do Sokola, hrála na flétnu, na klavír a pak saxofon. 

Na gymnáziu také objevila krásu fyziky a matematiky a dostala se díky tomu na Soustředění mladých fyziků a matematiků pořádané katedrou didaktiky fyziky. Mezi matfyzáky se jí tak líbilo, že šla na tuto katedru i studovat. 

Léta na matfyzu byla skvělá, plná podobně praštěných kamarádů, pokusů, debat o náboženstvích v paralelních vesmírech, nezkompilovaných protokolů do praktik ve dvě ráno a legrace. V posledním roce studia si Marta nezarezervovala včas pokoj na koleji, a tak se dostala na sdílený byt v Ovenecké. Nejlepší ze všech spolubydlících jí při nastěhování sdělili kromě toho, jakým chvatem se otvírají dveře do špajzu nebo kam si věšet prádlo, i to, že "ve středu s námi chodíš na Rytmig." Ještě že Marta nechává věci na poslední chvíli a nešla na tu kolej... Kdyby byla svědomitější, Vojtu by nikdy nemusela potkat!

Marta ráda chodí, hlavně s Vojtou, ale i sama. Čím vyšší kopec, tím lépe, a nejhezčí hotel je pro ni ten výhledem na hvězdičky rovnou ze spacáku. Také ráda běhá a plave a ještě raději se někde válí s knihou. Od té doby, co chodí s Vojtou, s ním také jezdí na kole, a než si Vojta spravil brzdy, aby nebrzdily pořád, šlo jí to dost dobře. Teď už ho nepředjede... 

Jak se vidíme navzájem?

Vojta, můj princ na bílém koni, rytíř bez bázně a hany, udatný bohatýr, Bajaja, hrdina, chodící důkaz, že pohádky nelhaly. Díky za Tebe. 

Marta

Marta je jedinečná. Je neuvěřitelně krásný koktejl osobnosti, ve které se prolíná krása, charakter, radost, moudrost a lehkost. Díky za Tebe.

Vojta

Druhé dějství

 My

Psal se 23. březen 2023, když se v Praze začal odehrávat jedinečný příběh

Tedy, tou dobou už oficiálně. Předtím již pár měsíců probíhalo vzájemné pokukování a chodili jsme spolu na naprosto "normální" procházky. První "ahoj" padlo už v lednu téhož roku. Tehdy jsme se potkali na hraní s kapelou Rytmig. Nikdy předtím si Vojta po skončení hraní nečistil klarinet tak dlouho (aby se pak jakoby "náhodou" srazil s Martou a jen tak "mimochodem" ji oslovil.)

A tak šel čas... 

Zveme Vás na malou ochutnávku našeho dosavadního příběhu: